Libko, ajsko a jiné pohromy

Je určitě možné, že mě za tohle ukamenujete (ačkoliv bych rád viděl, jak se dá kamenovat on-line), ale ven to musí. Stejně jako kyslík z listů i já ventiluji své vlasninazory - jen s tím rozdílem, že kašlu na to, jestli jsou někomu k užitku. Bavte se:

Ahojdááá, já jsem Tomííís a láááfinkuju fšecky úpa skvělýýý lidišky, který jsou tady. Áj lav jů. Mtmr mociny moc! To je ten lepší případ, kdy je text pro dementy alespoň čitelný. Horší přídad nastává, když uživatel začne používat různé velikosti písma. Čte se to vážně samo:  AhOj VšIcHnI mÁtE sE KůL? Nemám na to, napsat v téhle novoslověnštině souvislej text. A buďte rádi. Říkáte si, o čem to sakra mluvím? Čtěte dál...

Nepatřím do komunity libimseti.cz a jsem na to sakra pyšnej. Hledat si přátele podle toho, kolik pleťové vody na sebe našplíchám a jak moc vyretušuju fotku na profil, to mi přijde extrémně ubohý. Libimseti "zkráceně libko" je totiž stránka pro lidi, kteří jsou nádherní a opálení a bez kterých by život dalších pěti set uživatelů naprosto postrádal smysl. Když jsem před pár týdny jel s kamarády do Brna, byl tam jeden kluk. Nezáleží jak se jmenoval, ale chvíli jsem měl dojem, že budu nucen ho zabít. Začalo to jedinou větou: "Včera jsem byl tak potěšenej. Přidal jsem si na libko stýho kámoše. Bez libka bych teď nikoho neznal.." No to je fakt super. Sto přátel! Jo! To bych fakt chtěl mít! Dvě třetiny z toho ani nezná polovinu neviděl na živo a psali si spolu max ten první den, co se "potkali". A co je to za přátelství? Možná budu na libku hrdina. Možná se dostanu do tabulky nej přátel. Možná se tím i udusím. Ale to by byla škoda, protože by se náhle sto lidí z celý republiky sebralo ke kompu, k mýmu profilu by napsali "nej človíček co jsem znal, je mi to moc líto" a pak by jeli na pohřeb. To by byla návštěvnost, no páni... Jestli si to takhle někdo idealizuje, no prosím, ať si, ale já říkám, že až umřu, může tam přijít jen pět lidí. A jestli nebudou z libka, tím líp (jakože nebudou, protože tam nemám účet).

Druhá vada libka je ta, že lidi jsou kvůli ní schopni mrvit jazyk. Angličtina se mísí s češtinou, přijde slovenština a obodobné germanismy a člověku má být veselo. Všechno je cool, a když ne, tak řeknu scheise. Nakonec stejně všechny lovuju jak to jen mozková kapacita dovoluje. Grrr! Pak se píše ve škole diktát a všichni jsou jak vymazaní (proč jak?). Nejsou zvyklí na "alébrž, pakliže a zajisté", slova to nesmyslná, nemoderní a nehodná vyslovení. Když je uslyší, šťuhlí se. Diktát se odevzdá a podle známek rozeznáme libkaře a ty normální. Možná si na to otevřu kancelář...

A to stejné se děje u ICQ (čti ájsíkjů). Pro některé je "ajsko" (že mi není hanba to napsat) přesnou obdobou libka. Jedinej "vopruz" je v tom, že se to musí instalovat a zabírá to místo. Ti "chytřejší" přešli na QIP, kde nejsou reklamy (mně je to fuk) či na Mirandu (kde je všechno v jednom, ale já těmhle pracím práškům moc nevěřím). Ovšem ICQ je pro mě mnohem schůdnější část hnusu než ta webová stránka, jejiž jméno se už bojím vyslovit (je to ta, o které už tu tak dlouho mluvím). Mám tam přátele a ačkoliv některé z nich jsem vlastně nikdy neviděl naživo (viď, P3TR :D) tak bych to moc rád napravil. Člověk tam toho může dost vyřešit. Skvěle pokecá. Zasměje se. Naštve se. Ale to je tak celý. Proč mám vlastně teda k ICQ takovou averzi? Kdysi, to ještě bylo tenkrát, když spolu pejsek s kočičkou pěkně hospodařili, měli vlastnidomecek a tam pekli dorty, jsem na tom byl s připojením k internetu mizerně. Všichni kolem mě tam žili, bylo to jejich druhý srdce, místo psa vodili na vodítku počítačovou myš. A když jsem vždycky druhej den přišel do školy, slyšel jsme odevšad: "No včera na ajsku, to bylo super, hrozná sranda." Všichni pak věděli něco víc než já - a to já nemám rád, to teda ne. ICQ je tmelilo dohromady, bez ICQ by spolu nezačali chodit. Kdyby to tehdá šlo, splodili by tam i děti. Cítil jsem se odstrčený, sám, bez možnosti navázat vztah. No co bych vám povidal, zakomplexované dítě až stydno :). Když přišel zlom a já si udělal profil, zjistil jsem, že zlom nepřišel. Co je na tom tak skvělýho? Proč na tom být celý odpoledne? Když tam přijdu, vrhne se na mě lavina nepřečtených vzkazů ze včerejška. Poté jsem zasypán všemi druhy pozdravů ode všech mých online kontaktů. Zjišťuju, že si mě do kontaktů přidává čím dál víc lidí. Šílím. Teď na ICQ chodím častěji než dřív. Jen nevidtelný. Protože JÁ SÁM SI BUDU URČOVAT, s kým si psát chci a s kým NE! A stejně to je jen pár lidí (většina z nich paří WoWko - k tomu se možná taky někdy vyjádřím)

Další nectnost ICQ jsou zkratky. Sice momentálně používám běžně termíny jako OMFG, WTF a JJ, ale ruku na srdce (vy ne!) nejsem moc šťastnej. Ze srdce nenávidím LOL - to jako všichni najednou zapomněli jak se smát nebo co? Uvidím chlapa, kterej zakopne o pet flašku a slítne na chodník a řeknu snad LOOOOOL?! Ne, začnu se smát. Protože moje humorová část mozku ještě nedegenerovala. LOL! No kde to jako jsme? To mi houby pomůže.

Až budu velkej a umřu, nechám si na hrob napsat: "Choďte sem často. Kamarádi z ICQ jen na dušičky (jenom někteří). Libko vstup zakázán!